Petr Pithart: V mládí jsem si do deníku zapisoval své cesty autostopem. Dostal jsem se až k hranicím SSSR

Polistopadový předseda české federální vlády Petr Pithart obětoval svůj život věcem veřejným. Vzdal se i svých zálib, které ho před rokem 1989 naplňovaly. Vášnivě fotografoval nebo rybařil. „Jezdil jsem šíleně stopem, úplně posedle.“ Pithart vzpomíná na cestu bez přespání až na hranice Sovětského svazu.

„Určitě toho nelituju, člověk nemá moc litovat,“ říká Pithart dnes k zanedbávání svých koníčků. Naopak ve své politické kariéře jedné věci lituje. Jeho první vládu vzešlou ze svobodných voleb v červnu 1990 limitovalo to, že si sama stanovila svůj mandát na dva roky. „Tím jsme se předem odsoudili k porážce, protože za dva roky nemůžete udělat vůbec nic. Měli jsme rozjednáno 35 podniků k privatizaci v duchu mladoboleslavské Škodovky. Vládu jsme ale v červnu 1992 odevzdali do rukou Václava Klause, který všechny ty rozjednané prodeje zrušil,“ říká dnes.

V politice zůstal i po rozpadu federace. Podle svých slov mu nejvíce vyhovovala role v Senátu, jehož byl místopředsedou i předsedou. Dnes přednáší na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jak sám říká, snaží se na Fakultě hledat talenty a něco jim „snad i vštípit“. Vhodnější přednášející než Petr Pithart by se asi pro vědecký seminář Přechody k demokracii hledal velmi složitě.

Petr Pithart odpovídal na otázky Perspektivy právě v atriu své alma mater.

2 komentáře: „Petr Pithart: V mládí jsem si do deníku zapisoval své cesty autostopem. Dostal jsem se až k hranicím SSSR

  1. Dobrý den, moc pěkný rozhovor, ale rozhodně nesouhlasím s panem docentem v tom, že sociální sítě jsou jen bubliny, myslím, že se vedou velice hořečné diskuze na různá témata, takže s výrokem, že sociální sítě jsou intelektuální veget a že nemáme příležitost si korigovat své názory, nemohu souhlasit. Naopak bych řekl, že vzhledem k jednoduchosti přístupu k nejrůznějším informacím si můžeme své názory lépe korigovat. Já mám naopak pocit, že intelektuální bublina existuje mezi mnou a mými přáteli v té osobní komunikaci, protože se stýkám zejména s přáteli z vysoké školy a s těmi máme názory velmi podobné, zejména ty politické a proto pak nechápeme nebo nemůžeme chápat proč dopadnou volby, tak jak dopadnou. Vlastně jediná přímá konfrontace s jinými názory nastává, když se začneme na rodinných sešlostech bavit o politice a jak pan docent řekl, je zarážející, že je tak polarizovaná společnost, protože my už si zakazujeme bavit se o politice, protože to vždy jen vyvolá nesmiřitelné hádky a v tu chvíli nám nestojí za to politická témata otevírat a to považuji za velice špatné a myslím si, že v dalších rodinách je to podobné a na základě tohoto mladí lidé o politice nevědí vůbec nic, i třeba já bych si přál vědět více, ale vzhledem k agresivní situaci, kterou někteří politikové nastolují ten zájem vědět víc u mě jaksi upadá.

    To se mi líbí

    1. Dobrý den Zdendo, moc děkujeme za reakci a hlavně za zájem o naše rozhovory. Co se týče těch rodin, debata se nevytratila, ale je zřejmě vyhrocenější, než dříve. Často ty debaty bývají apriori konfrontační a o jejich výsledku rozhodují spíš emoce, než racio.

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s