Hokejová odplata za srpen 1968. Novinář Miloslav Jenšík na vlastní kůži zažil slavná hokejová vítězství nad Sověty

Sportovní novinář a historik Miloslav Jenšík zasvětil celý život hokeji. Největší zážitek si přivezl ze Švédska, kde v roce 1969 československý národní tým dvakrát slavně porazil výběr SSSR. Mistrovství světa sice naši reprezentanti tehdy nevyhráli, přesto se do Prahy vraceli jako vítězové. Byl to jeden z mnoha případů, kdy hokej dokázal spojit celý národ. Čechoslováci brali vítězství svých hrdinů nad Sověty jako odplatu za invazi v roce 1968.

Miloslav Jenšík zažil jako malý školák pražské povstání na konci druhé světové války, o které pak psal hned v několika svých knihách. Ještě více než válečná historie však Jenšíkovi učaroval hokej. „Definitivně jsem mu propadl dva roky po válce, v roce 1947. Na pražské Štvanici se tehdy konalo mistrovství světa a my ho vyhráli,“ vzpomíná. Do hlediště ho tehdy brával tatínek a se spolužáky navíc využili „uhelné prázdniny“, které tehdy shodou okolností vycházely přesně na dobu konání šampionátu na Štvanici.

Odplata za okupaci se odehrála na ledě

Jenšík viděl téměř všechna utkání a měl definitivně jasno o své budoucnosti. „Budu sportovní novinář,“ říkal si tehdy. Přelomovým rokem pro něj byl, stejně jako pro celou generaci Čechoslováků, rok 1968. Miloslav Jenšík se vždy snažil psát objektivně, nezatajovat to, jak se režim vypořádal s mistry světa ze šampionátu na sklonku čtyřicátých let. Pro tehdejší režim byl  nepohodlným. Naštěstí se mu ještě podařilo hokejový šampionát ve Švédsku, který se konal pouhý rok rok po invazi vojsk Varšavské smlouvy. „To mistrovství se mělo původně konat v Československu. V kanceláři už mi dokonce visel plakát MS v ledním hokeji 1969 v Praze. Jenže po srpnu 1968 se se tu šampionát mohl odehrát leda bez sovětské účasti,“ vysvětluje hokejový historik.

Mistrovství se tedy ujalo Švédsko. S ohromným nasazením a vypjetím všech sil českoslovenští hokejisté dvakrát porazili úhlavního nepřítele, Sovětský svaz. I když turnaj nevyhráli, v Praze vítali československé hokejisty jako národní hrdiny a symbol odporu vůči totalitě a okupaci. Čechoslovákům fandilo i švédské publikum přímo v dějišti turnaje.

Bez zášti a hořkosti

Hokejové šampionáty z let 1947, 1969, 1985, 1996 nebo 1998 se nesmazatelně zapsaly do dějin. Hokej byl vždy symbolem vzdoru malé země proti zbytku světa. Ledová plocha byla jediným místem, kde mohli Čechoslováci férově oplatit Sovětům okupaci a následnou normalizaci. Hokejisté byli vláčení často nepřízní osudu a perzekuování komunistickým režimem.

I Miloslavu Jenšíkovi totalita hodně vzala. Dlouho se nemohl naplno věnovat milovanému hokeji. Po domácím šampionátu v roce 1972 byl propuštěn ze všech sportovních periodik. O sportu psal jen tajně pod pseudonymy. Přesto z jeho povídání necítíte ani kousek hořkosti nebo zášti. „Bez hokeje vlastně neumím ani žít,“ dodává v pokročilém věku. A čím si vysvětluje to, že čeští hokejisté vždy odjíždějí na velké turnaje s cílem minimálně získat medaili?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s