Lukáš Pollert: Olympijské kruhy mi neříkají vůbec nic. Rodina a práce lékaře jsou pro mě víc než dvě placky z kovu

Už při své druhé olympiádě v Atlantě v roce 1996 Lukáš Pollert říkal, že ho prostředí her příliš nebaví. Nakonec vylovil z kanálu pro vodní slalomáře stříbrnou medaili. Čtyři roky předtím byl v Barceloně dokonce zlatý. Medaile už dávno nemá. Prodal je a výtěžek věnoval věnoval nadaci Drop In. „Nerad se namáhám. Ve sportu jsem vždycky vše obcházel a vyhýbal se překážkám,“ popisuje s odstupem svoji sportovní pouť. Prioritou je pro něj dnes osmičlenná rodina. Šest dětí zvládá, i proto že je flegmatik. Společně s rodinou jej naplňuje jeho práce. Pollert je anesteziologem ve Fakultní nemocnici Motol, mezi jejichž někonečnými chodbami vznikal i tento rozhovor.

Dvojnásobný olympijský medailista, lékař a šestinásobný rodič je nenapodobitelnou postavou nejen v české sportovní historii. Na divoké vodě mu vycházelo všechno, měl talent od Boha. Lidé ho znali především jako bohéma, který tréninku příliš nedává, ale přesto vítězí.

Svět profesionálního sportu a měnící se ideologie Olympijských her měly vliv na Pollertovo zásadní rozhodnutí skončit s kariérou. Zdárně dokončil medicínu a dnes je špičkou v české anesteziologii. „Je čas se probudit,“ dodává. Z neřízené střely, nihilisty, je teď zodpovědný otec. Averzi ke komerčnímu sportu má ale stále. „Co někomu dá, když někdo hodí oštěp několik metrů daleko a všichni obdivují jak se zabodne do země. Pro mě je mnohem důležitější řidič autobusu, který se za celý život ani jednou nevyboural a má zodpovědnost za tisíce a tisíce lidí.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s